Národ umírá.

Národní zvyklosti, ideály, jazyk v první řadě - to vše už není samozřejmostí. Ve školkách se učí angličtina. Děti, hrající si na ulicích, už prakticky nevidím. Sláva české historie odplouvá. Přitom vlastenectví je základní stavební kámen každého národního uskupení - Husité o tom věděli své. Spoustu lidí slýchám mluvit o revoluci. A ano! Proč ne ? Pokud se nepletu, prakticky nikdo nesouhlasí s politikou, která hýbe naším státem, ale kde jsou činy ? Lidé si ani neuvědomují jakou mají sílu, ale ta spočívá v počtu a zápalu! Mohl bych o tom přesvědčit tísíce lidí, ale kdo by se skutečně postavil a vzdoroval ? Pár set ? Pár desítek ?

Dokud se lidé nesemknou, a nevezmou za společný provaz, nemají naději. Ale je to možné! Skrz odvahu a lásku k vlasti, pod záštitou úspěchů, velkých činů a vítězství z let dávno minulých se lidé musí sejít a bojovat za jedno. Za svůj názor, za nevyslyšená slova a křivdy v podobě nesplněných slibů! A pak se uvidí, kdo má vlastně navrch ha !
 

Národ umíra. Ale má naději, pokud se probudí.

Prázdná slova. Ale snažme se, ať se naplní.

Johny Tingnan

 Poslední dobou jsem často přemýšlel nad osudem. Rád bych vám nabídl jeden z možných úhlů pohledu, který jsem sesmolil.

Osud

Myšlenka, že směřujeme tam, kam nás vede neviditelná ruka. Staví před nás překážky a