284. Den

Foukl vítr v ulic klid,
podzim v dechu léta zkryt.
Listí rudě krvácí,
pomalu,smutně se k zemi potácí.

Na zemi leží, teď mrtvé a bezduché.
Potichu zpívá, trpký svůj osud,
Ten zpěv se rozléhá po pláni široké,
nikdo ho neslyší, nevnímá dosud.

V kytaře tónů, píseň se zkryje.
Odlétné potají, vlídně a směle.
Zas struny utichnou na krátký čas,
listí svou píseň započne zas.

-Johny Tingnan